top of page

„Jsou psi a jsou Tosy“. Tak prý praví jedno staré japonské přísloví...

Každý pán tosa inu mi dá jistě za pravdu, ale pojďme se blíže podívat na to, proč je tosa inu tak výjimečné plemeno, co tosy odlišuje od ostatních velkých plemen a co má naopak tosa inu s ostatními obříky společné.


Nejblíže k tosa inu má zřejmě anglický mastif. Když jsem poprvé potkala anglického mastifa, spadla mi brada a já jen tiše doufala, že se ten medvěd převlečený za psa na mne usměje a dovolí mi, abych ho pohladila. Po prvním seznámení mi Samova majitelka podala naší červenou misku s tím, ať jí dáme radši dál, protože se Sam červených věcí bojí. Bylo jasné, že je to dobrák od kosti. A já byla hrdá na svou tosu, protože moje Adina se nikdy ničeho nebojí. Někdy je poměrně jednoduché tyto dvě plemena zaměnit, když nejste zrovna pejskař. Avšak tosa inu je oproti anglickému mastifovi více atletický a akční pes.

Lidé, které potkáváme v parcích, se mě často ptají na Adinu: „To je brazilská fila?“ Ne, ačkoli tato dvě plemena jsou si v něčem velice podobná. Mají totiž společného předka- geniálního čmuchače Bloodhounda. Stejně jako tosa inu je i brazilská fila pes jediného pána. Obě plemena jsou inteligentní, mají smysl pro teamovou hru a jsou prostě fascinující. Co však tato dvě plemena odlišuje je nekompromisnost brazilské fily, pokud jde o její domov a nejbližší členy rodiny. Brazilská fila totiž často chrání vše, co poznala jako štěně, bez ohledu, jestli o to někdo stojí. Ne nadarmo „filar“ znamená v portugalštině držet. Naopak, citlivost a vrozená láska k lidem tosa inu dovoluje velice dobře rozeznávat, kdy je někdo z rodiny v nebezpečí. Vhledem k tomu, že stisk tosa inu bývá označován za druhý nejsilnější stisk psa na světě, nechtěla bych být na místě útočníka.

Německá doga…Tak tady pozor! Německá doga je Pan Pes. Kdykoli někde vidím německou dogu, zastavím se a pozoruji, jak mu hrají svaly. Miluji dynamiku pohybu německé dogy, jejich někdy až lidský výraz tváře mi vždy vykouzlí úsměv na rtech. Dříve jsem potkávala jednu stařenku se psem německé dogy, a jemnost s jakou přistupoval ke své paničce, mne vždy nutila ty dva pozorovat. Říkala jsem si, jak to, že ten pes tu stařenku někam neodvleče? A moje tosa se na mě vždy podívala a řekla „to si děláš srandu, já se tu s Tebou vláčím jak idiot už hodinu na vodítku a mě nepochválíš jo?“ Prostě povaha tosa inu a německé dogy je v mnohém podobná. Oproti německé doze však tosa inu bývá vlídnější, uvážlivější, klidnější a trpělivější a její chov v bytě považuji za praktický, protože na rozdíl od německé dogy tosa inu tolik neslintá a neštěká.


Řekla bych, že v plemeni tosa inu se snoubí to nejlepší ze všech ostatních velkých a obřích plemen. S některými plemeny psů mají tosy hodně společného, nicméně kouzlo osobnosti, trpělivost a schopnost se přizpůsobit každé situaci, jsou vlastnosti, které v této kombinaci u jiných plemen najdete jen zřídka.


Zajímá Vás srovnání tosa inu s jiným plemenem? Inspirujte nás!:)

bottom of page